Tajemství světlých skvrn na Cereře odhaleno!

Světlo světa právě spatřila dvojice vědeckých studií (první, druhá), které poodkrývají roušku tajemství zahalující trpasličí planetku Ceres. Máme tak možnost dozvědět se více o tajuplné světlé skvrně nacházející se v  kráteru Occator a nebo o původu Cerery!

Když byla americká planetární sonda Dawn navedena v roce 2015 na oběžnou dráhu Cerery, bylo jasné, že se můžeme těšit na žně objevů o tomto ledovém světě. Ceres je poměrně malé těleso se středním průměrem 946 kilometrů (Jedná se tak o největší těleso, které se nachází mezi oběžnou dráhou Marsu a Jupiteru v tzv. Hlavním pásu asteroidů. Jedná se o trpasličí planetu, tedy těleso, které není ani planetou a ani satelitem planety…), na jehož povrchu můžeme pozorovat velice zajímavé útvary – tzv. světlé skvrny. Celkem jich bylo na povrchu tělesa objeveno přes 130 a to většinou v návaznosti na impaktní krátery. Světlé skvrny se okamžitě po svém objevení staly záhadou, která začala podněcovat naší představivost. Vynořila se celá řada spekulací o jejich původu. Například že by se mohlo jednat o vodní led pocházející z podpovrchového oceánu, o rozsáhlé uloženiny solí, o ložisko velice lesklých kovů, projevy kryovulkanismu… Jelikož všichni mimo úzký okruh vědeckého týmu pracujícího na datech ze sondy byli odkázání pouze na interpretaci snímků ve viditelném světle, bylo téměř nemožné dobrat se jasného výsledku. Nicméně nyní je těmto spekulacím konec. Vědci zveřejnili svou zprávu opírající se o rozsáhlou analýzu řady dat pořízených sondou. A jejich závěr zní jasně: světlé skvrny tvoří zvláštní druh soli (s příměsí vodního ledu)!

Konkrétně by se mělo jednat o hexahydrát síranu hořečnatého, tedy příbuzného soli, která se na Zemi běžně vyskytuje v mořské vodě či v některých minerálních vodách.  Andreas Nathaus, hlavní autor publikované studie, se domnívá, že soli se na povrch dostaly jako příměs vodního ledu. Vodní led se pravděpodobně nacházel pod povrchem Cerery, kde byl chráněn před nehostinným okolním prostředím. Nicméně srážky Cerery s jinými kosmickými tělesy způsobily, že tento vodní led byl najednou obnažen. To vedlo k jeho sublimaci. Na místě obnažení pak zůstala převážně světlá sůl, která je relativně stabilní v podmínkách panujících na povrchu. Idea sublimace vodního ledu současně vysvětluje, jak je možné, že v kráteru Occator pozorujeme v době slunečního osvitu opar. Ten je totiž tvořen krystalky vodního ledu vznášejícími se nad povrchem Cerery. Tento předpoklad byl později potvrzen i za pomoci spektrálních měření. Ty sice nemohla pořídit samotnásonda Dawn, nicméně ji v tomto zastoupila Herschelova vesmírná observatoř  operující na oběžné dráze Země. Z jejího pozorování je patrné, že v době, kdy na obnažený vodní led dopadá sluneční záření, dochází k jeho sublimaci a vzniku oparu.

Rozsáhlá přítomnost světlých skvrn na povrchu Cerery naznačuje, že vodní led se solemi představuje vrstvu obepínající pod povrchem celé těleso. V současnosti tak vyvstává otázka, jak je tato vrstva silná a co se nachází pod ní. Je tam oceán kapalné vody či je celé těleso již zcela zmrzlé?

Vyjma odhalení tajemství světlých skvrn jsme se v minulých dnech dozvěděli více i o chemickém složení samotného povrchu Cerery. V rámci druhé studie totiž vědci analyzovali spektrální data pořízené sondou Dawn a na jejich základě dospěli k závěru, že se na povrchu nachází jíly bohaté na čpavek. Samotný čpavek není za současných podmínek panujících na povrchu Cerery stabilní. Povrch tělesa je totiž příliš teplý, takže by se čpavek vypařil do okolního prostředí. Nicméně jeho existence je možná, pokud je navázán do jiných minerálů. A proč je objev čpavku zajímavý? Protože nám napovídá, že Cerera pravděpodobně nevznikla tam, kde dnes obíhá. V těchto místech je totiž na čpavek příliš teplo. Pravděpodobnější se tedy jeví, že Cerera vznikla někde ve vnějších částech sluneční soustavy, kde byla hojnost čpavku a dusíku, a že až později se dostala na dnešní oběžnou dráhu rozprostírající se mezi Marsem a Jupiterem. Opět se nám tedy připomíná nutnost, abychom při výzkumu sluneční soustavy měli na paměti, že sluneční soustava tak, jak jí známe dnes, nevypadala vždy.