Sonda MESSENGER se stala novým kráterem na tváři Merkuru

30. dubna 2015 došlo k plánovanému dopadu americké planetární sondy MESSENGER na povrch Merkuru a to rychlostí téměř 4 km/s. Dopadem tak vznikl první impaktní kráter na této planetě vytvořený člověkem a současně tak skončila velice úspěšná mise, která významně změnila naše představy o tom, jak Merkur vznikl a jak se v průběhu času vyvíjel (sonda přispěla například ke zjištění, že se na Merkuru vyskytoval explozivní i výlevný vulkanismus!).

Americká sonda MESSENGER odstartovala na svou cestu již v roce 2004, načež proletěla kolem několika planet (viz video), než se definitivně dostala v roce 2011 na oběžné dráze Merkuru. Od příletu začal MESSENGER s výzkumem světa vystaveného rozmarům Slunce. Do svého zániku oběhl MESSENGER Merkur 4104 krát, během čehož pořídil téměř 290 tisíc snímků a přes 35 miliónů laserových měření výšky povrchu. Od začátku do konce sonda fungovala naprosto skvěle a pro NASA tak byla velkým úspěchem.

Důvodem zániku sondy bylo nakonec vyčerpání paliva (a i všech ostatních kapalin, jako například chladícího hélia, které ve snaze prodloužit životnost sondy inženýři vypustili do okolního prostoru). MESSENGER tak nezemřel kvůli závadě na přístrojích či nedostatku elektrické energie, ale na tom, že inženýři již nebyli nadále schopni korigovat oběžnou dráhu sondy. Kvůli blízkosti Slunce bohužel nebyla oběžná dráha sondy kolem Merkuru dlouhodobě stabilní, bylo potřeba pravidelně provádět korekce dráhy ve snaze udržovat výšku oběhu v bezpečné vzdálenosti od povrchu planety. Sonda proto vysílala na Zemi vědecká data i v době, kdy jsme věděli, že je konec a že se sonda nezadržitelně blíží ke srážce s povrchem Merkuru. Sonda tak ještě těsně před dopadem odeslala zpět na Zemi snímek s nejlepším rozlišením, který kdy byl na Merkuru pořízen.

Fotografie představuje poslední snímek, který sonda MESSENGER pořídila a poslala zpět na Zemi. Snímek má v průměru přibližně 1 kilometr, rozlišení je přibližně 2,1 metru na pixel, takže jsou vidět i malé impaktní krátery s průměrem pouze několika desítek metru. Zdroj: NASA, Volné dílo.

Nicméně s vyčerpání paliva i ostatních kapalin, byl osud sondy zpečetěn. K nevyhnutelnému došlo 30. dubna 2015 a to na odvrácené straně planety v oblasti ležící severně od impaktní pánve Shakespeare. Tato impaktní pánev má přibližně 400 km v průměru a je vyplněna hladkými pláněmi vzniklými pravděpodobně výlevem lávy. Dle znalosti dráhy sondy a výškového profilu povrchu Merkuru se usuzuje, že sonda narazila do malého hřebenu, který v této oblasti vystupuje do výšky několika sta metrů.

24 hodin před koncem života sondy se předpokládalo, že MESSENGER dopadne na malý hřbet v impaktní pánvi Shakespeare. Zdroj: NASA, Volné dílo.

K dopadu sondy MESSENGER došlo na odvrácené straně Merkuru, takže i kdybychom měli na Zemi dostatečně výkonný dalekohled, který by nám umožnil nově vzniklý 15 metrový kráter rozlišit (jakože nemáme), tak i tehdy bychom kráter spatřit nemohli. Na jeho pozorování si budeme muset počkat 9 let, než se k Merkuru přiblíží připravovaná evropská sonda BepiColombo. Tato sonda nám poskytne nové snímky povrchu Merkuru, na kterých budeme moci 15 metrový kráter, který po sobě sonda MESSENGER zanechala, spatřit.

Nicméně neměli bychom zoufat. Po MESSENGERu nám zůstalo nejenom velké množství vědeckých dat, které významně ovlivnily naše představy o vzniku a vývoji Merkuru, ale také řada vědeckých týmů, které se analýzou pořízených dat budou i nadále věnovat. Je tedy více než jisté, že mnohé zajímavé objevy nás teprve čekají a že bychom i po zániku sondy MESSENGER neměli rozhodně spouštět Merkur z naší pozornosti.

MESSENGERe, díky moc za všechno!

Napsat komentář