Evropa v závěsu USA. ESA vysílá na Mezinárodní vesmírnou stanici vlastní 3D tiskárnu

V průběhu roku 2015 by se na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) neměla nacházet pouze jedna 3D tiskárna, nýbrž tiskárny dvě. Evropská vesmírná agentura (ESA) se totiž v červnu tohoto roku chystá vyslat vlastní zařízení pro prostorový tisk. Konkrétně se bude jednat o tiskárnu Portable On-Board 3D Printer (zkráceně POP3D) s jejíž pomocí chce ESA zvládnout technologii 3D tisku ve stavu mikrogravitace. Slibnou technologii, bez které se nejspíše neobejde žádná vesmírná mise budoucnosti.

První ve vesmíru operující 3D tiskárnou se stal v září 2014 výrobek americké společnosti Made in Space. Tiskárna, objednaná americkou NASA, byla na palubu ISS dopravena soukromou lodí SpaceX Dragon. Od té doby probíhá na stanici její testování, během kterého vzniklo několik předmětů, včetně nástrčkového klíče. Nicméně Evropa nechce zůstat ve zvládání technologie prostorového tisku v podmínkách mikrogravitace za NASA pozadu, a proto připravuje vyslání svého vlastního zařízení POP3S.

Nákres evropské tiskárny POP3D. Zdroj: ESA.

Tiskárna POP3D je relativně malé automatické zařízení, které si můžeme představit jako krychli s délkou hran 25 cm. Navržena a vyrobena byla evropskou společností Altran Italia na objednávku ESA. Její vývoj financovala Italská vesmírná agentura ASI. Tiskárna by měla být nenáročná na spotřebu energie a obsluhu. Hlavně snadná ovladatelnost by měla být pro budoucí 3D tiskárny klíčovou vlastností, jelikož čas astronautů určený pro vědecké experimenty na palubě ISS je značně omezený. S ohledem na prostředí, kde bude tiskárna pracovat, ve snaze minimalizovat riziko ohrožení zdraví posádky, bylo cílem vytvořit zařízení využívající neškodné biodegradovatelné plasty (konkrétně tiskárna používá kyselinu polymléčnou, termoplastický polymér). Po instalaci tiskárny by měl proběhnout přibližně půl hodinový test, během kterého by měl být vytištěn testovací předmět. Tento test poskytne data o průběhu tisku v mikrogravitaci v mnohem delším časovém měřítku, než tomu bylo na Zemi, kde byla tiskárna testována během 20 až 30 s dlouhých intervalech snížené gravitace během balistického letu ve speciálně upraveném letadle. Vytištěný předmět pak zamíří zpět na Zem, podobně jako americké vytištěné objekty, aby mohli inženýři otestovat jeho vlastnosti. K podrobnému srovnání poslouží totožný výrobek vytištěný na Zemi. Obsluhu 3D tiskárny bude zajišťovat evropská astronautka Samantha Cristoforetti, v současnosti jedna z šesti členů posádky ISS.

Pokud se 3D tisk v prostředí mikrogravitace osvědčí, bude se jednat o převratnou technologii, která by mohla zásadně proměnit způsob pilotovaných vesmírných letů v budoucnu. Ať už tím, že 3D tisk umožňuje ve vesmíru vyrobit delikátní nástroje, které nepřežijí otřesy během startu a letu nosné rakety. Nebo tím, že astronauti by mohli místo rozsáhlé sbírky různých nástrojů a jejich zálohy s sebou vézt jen zásobu tiskařské hmoty, ze které by si potřebné vybavení vytiskly. A nejde jen o to, že by si mohli vytvořit nástroj, který se jim zrovna rozbil či ztratil, či vytvořit nástroj na místě dle konkrétní potřeby a situace, další výhodou je totiž úspora místa. Skladovat cihličky tiskařské hmoty je snazší, než skládat co nejhospodárněji nástroje vedle sebe. V Ikea by na téma skládání výrobku do krabic mohli vyprávět dlouhé hodiny. Úspora množství vezených zásob a potřebného místa by vedla ke snížení finančních nákladů na jednotlivé mise a tím je zas o něco více přiblížit reálné dosažitelnosti. A pokud se jednoho dne podaří zvládnout i 3D tisk jídla, mohly by se 3D tiskárny stát jedním z hlavních komponentů dobývání vesmíru.

Povídání o 3D tisku na palubě ISS.

Napsat komentář