Astropis: Vulkanismus na Io

Přináším ochutnávku článku Vulkanismus na Io, který jsem napsal pro časopis Astropis.

Okolo planety Jupiter obíhá jedno z geologicky nejvíce fascinujících těles Sluneční soustavy. Pokud jste se právě navnadili na povídání o ledovém měsíci Europě, který pod svým povrchem pravděpodobně skrývá oceán, budete možná zklamaní. Řeč totiž bude o měsíci Io – nejvíce sopečně aktivním tělese Sluneční soustavy. O měsíci, jehož povrch je neustále přetvářen výlevy lávy a nad jehož povrchem se tyčí stovky kilometrů vysoká mračna sopečného prachu a popele.

Historie objevení Když byl Jupiterův měsíc Io v roce 1610 objeven Galileem Galileim, nikdo netušil, že se jedná o jeden z nejvíce fascinujících světů Sluneční soustavy. Na odhalení tajemství o bohaté sopečné činnosti jsme si ovšem museli počkat až do konce 70. let 20. století. Nechybělo mnoho a aktivní sopky jsme mohli spatřit již o pár let dříve – v roce 1973 v blízkosti měsíce proletěla americká planetární sonda Pioneer 10, kterou o rok později následovala její sesterská sonda Pioneer 11. Objevu sopek však zabránila naše nepřipravenost na extrémní radiaci, panující v okolí měsíce. Sondám se nepodařilo získat snímky povrchu, ale aspoň získaly údaje, z nichž jsme si udělali první představu o vzhledu měsíce – zjistili jsme, že je obklopen slabou atmosférou, že obíhá v oblasti vysoké radiace a změřili jsme jeho hmotnost. Díky přesnému určení hmotnosti jsme získali důležitý dílek skládačky, který umožnil (odvozením z velikosti měsíce) určit jeho průměrnou hustotu. A ta byla velkým překvapením. Měsíc měl totiž mnohem vyšší hustotu než ostatní velké měsíce Jupiteru. Bylo tedy zřejmé, že měsíc není tvořen vodním ledem, jenž je významnou složkou ostatních Galileových měsíců, ale materiálem těžším; pravděpodobně horninami bohatými na křemík (tzv. silikáty).

Nezpochybnitelný důkaz o sopečné činnosti jsme získali až v roce 1979, kdy v blízkosti měsíce prolétla dvojice amerických planetárních sond Voyager 1 a Voyger 2. Zařízení sond již pracovalo bezchybně, a tak… pro pokračování článku je potřeba si zakoupit aktuální číslo časopisu Astropis (licenční ujednání mi nedovoluje celý článek  zde uveřejnit).